Chytrý kocour Felix

Znáte, děti, kocoura Felixe? Ó, jistě, že tohoto černého neposedu dobře znáte a rádi jedno z jeho dobrodružství uslyšíte.

Felix pochází ze staré, ušlechtilé kočičí rodiny, jejíž všichni členové se již za dávných časů velkým rozumem a taškářstvím vyznamenávali. Kocour v botách, o kterém jste již také jistě slyšeli, to byl jeho pradědeček. Ale co do darebáctví, tak i co do krásy, je náš kocourek výkvět celé rodiny.

Jednou na svých potulkách světem potkal jednoho rytíře. Jel na krásném bělouši, byl samé zlato a stříbro, ale převelice smuten. "Stůj, pane, a svěř mně svůj žal! Já jsem kocour Felix a mnoha lidem jsem již svým důvtipem z nesnází pomohl." Rytíř se podivil řeči tohoto směšného chlapíka, ale přece mu svůj bol vyprávěl. Jak na svých cestách v jednom hradu tak krásnou princeznu spatřil, že ani vycházející slunce se s ní měřit nemohlo. Zamiloval se na smrt do ní a požádal ihned krále o její ruku. Král mu ji přislíbil pod dvěma podmínkami. Když také princezna si jej za manžela přáti bude a když královi darem tak dobré holicí mýdlo přinese, které by jej zbavilo muk při každém holení. Králi rostl totiž silný, bujný vous a proto musil se denně dávat holiti. Jeho královský holič ale, žádného dobrého holicího mýdla nemaje, jej zle vždy poškrábal. I umínil si král, že jen tomu svou dceru za ženu dá, kdo by mu tak dobré mýdlo přinesl. První podmínku královu, totiž princeznin souhlas, rytíř snadno získal, neboť i princezně se švarný a statný rytíř tak zalíbil, že bez váhání jej následovati chtěla.

I vydal se na cestu, aby hledal dobré mýdlo k holení, provázen jejím požehnáním. Mnoho zemí prošel, mnoha lidí se vyptával, ale dosud marně. Král mu dal k vyplnění úkolu celý rok času. Konec této lhůty se přibližuje a rytíř dosud žádného takového mýdla nenalezl...

Kocour Felix pozorně poslouchal a když rytíř skončil, usilovně přemýšlel, jak mu pomoci. Zdálo se mu, že na svých cestách již kdesi o podobném dokonalém mýdle holicím slyšel. Sám si však svůj kocouří vous neholil i nevěnoval tomu náležité pozornosti. I chodil sem a tam, jednou prackou si podpíral hlavu a vzpomínal. Náhle vyskočil radostí a zvolal: "Již to mám, již vím, kam pro ten dar královi pojedeme. Vezměte mně s sebou na koně, já budu ukazovat cestu."

Jeli přes hory a doly až přijeli do Hradce Králové a rovnou do továrny k J. Pilnáčkovi. Felix seskočil a spěchal nakoupiti celou hromadu "Pilnáčkova holícího mýdla LANOL". Také tam viděl Pilnáčkovo terpentinové mýdlo na prádlo, toho také nakoupil zásobu a bylo toho tolik, že to ani všechno pobrati nemohli. Rytíř musil na ty zásoby vůz obstarati a pak vydali se na zpáteční cestu do hradu.

Roční lhůta, kterou král rytíři dal, se zatím denně krátila a princezna doma marně rytíře vyhlížela. Také dnes na pavlánu seděla a smutně vzdychala. Ale v tom v dálce rytířova bělouše poznala a radostně ke králi spěchala. Kocour Felix sám osobně králi mýdlo odevzdal. Tento se dal hned oholiti a liboval si, jaký to teď v pravdě královský požitek. Rád rytíři princeznu přislíbil. Chytrého Felixe chtěl král u sebe co prvního ministra podržeti, ale tento zdvořile poděkovav, vydal se na cestu za dalším dobrodružstvím.