Lesní pohádka

Nad lesem zasvítil měsíček! Veverky vykukujíce svými čipernými hlavičkami, šeptaly si něco potají. Všechny byly na stráži a čekaly. I ptáčkové ten den neusnuli, neboť velká událost oznamovala se lesu. Dnes v noci při měsíčku, za zvuku lyry a za zpěvu družek, měla býti zvolena královna rusalek! Ó ty krásné rusalky! Tančí tak krásně, že se až les zachvívá! Šat jejich spředen jest z jemných tkání duhových barev, jsou vmotány do temných závojů. Jak těžká bude asi volba královny!

Přiblížila se půlnoc. Pojednou začalo se lesem něco kmitati a ovíjelo se v překrásných barvách věncovitě kolem stromů. Byl to zástup rusalek, přicházely na paseku do záře měsíční a bylo možno je rozeznati. Všechna lesní zvířátka natáhla zvědavě krčky a jedna veverka, nejzvědavější ze všech, spadla bezmocně ve svém nadšení se stromu. Rusalky daly se do smíchu a zahanbená veverka všechna se rdíc, vyšplhala se do koruny nejvyššího stromu. Nyní rusalky utvořily kruh a jedna po druhé obcházely. Královně, všemi svorně uznané, mělo se holdovati nejhlubší poklonou. A tak jedna po druhé procházela, usmívajíc se na své družky. Rusalky se milují navzájem sestersky a jsou svorny. Přála jedna druhé království, ale stále nebylo možno nejkrásnější z nich rozeznati. Tu konečně přicházela poslední. Krásný růžový šat vlál nočním vánkem a v stejném směru vlál její krásný vlas. Vlas této rusalky byl opravdu tak krásný, tak lehký, hustý a pěkný, že družky v němém úžasu uznavše svorně velkou přednost krásy této sestry, hluboce jakoby na povel se poklonily. Zvolen královna se usmívala, cítila se šťastnou. Když rusalky mnoho nadšení a slávy své družce projevily, žádaly ji, by jim zjevila, čím její vlasy nabyly tak velké krásy. A tu rusalka v úsměvu promluvila: "Slyšte, mé drahé sestry: Sedávám často k večeru u jezera a dívám se daleko k lidským příbytkům. Po určitém čase přichází vždy k jezeru jedna dívka, již sleduj již od začátku její cesty. Jest krásná a má překrásný vlas. Přichází k rybníku a umývá jej tam. Má v ruce sáček jemného prášku, který potřebuje při mytí. Ale musí to býti hlavička zapomětlivá, neboť vždy sáček se zbytkem prášku u jezera zapomene. Když odejde, vezmu si jej a též své vlasy jím umývám." Družky zvědavě naslouchaly i celý les s sebou - - Na to rusalka vyňala ze svého šatu balíček a četla, že jest to "Lanol-Shampoon" od Pilnáčka z Hradce Králové. Sestry dívaly se pozorně na balíček. Jak vzácný to skvost! Ale jim, rusalkám, nebude ho nikdy dopřáno. Nesmějí nikdy promluviti s lidskou duší, nesmějí nikdy ony tímto práškem svůj vlas mýti. Brzy však se jejich chmury rozptýlily. Alespoň jejich královna má krásné vlasy! Na to ozval se lesem zpěv tak krásný, že v žádném chrámě není krásnější. Rusalky vysoko vyzdvihly svou zvolenou královnu a posypaly ji květinami. Vlas královny leskl se v třpytu měsíce vítězně a královsky.