čtvrtek 26. dubna 2012

O Bumbrlíčkovi


Bumbrlíček bylo dítě, o kterém lidé říkají, že není ani slané ani mastné. Ani když chodil již do školy nebyl lepší a k učení byl bez chuti. Za to však, čím větším a starším byl, zmáhala se u něho ohromn chuť k jídlu, takže svým chudým rodičům připravoval velké starosti, jak ho dále uživiti. Přec se utišovali, že Bumbrlíček až přestane růsti, tak že i tu svoji ohromnou chuť k jídlu ztratí a jim pak bude pomáhati v práci a vše vynahradí. Nebylo však tak. Jednoho dne přihnal se s velkým hladem ze školy domů a místo obvyklého pozdravu křičel: "Mámo, mám hlad." I ukrojila mu tato krajíc chleba a Bumbrlíček se do něho hned dal. Když ho snědl, křičel znova: "Mámo, mám hlad." Máma ho těšila, že bude hnedlinko oběd – nebylo to však nic plátno i dala mu by se ho zbavila dojísti celý bochník chleba. Však ani tento bochník ho nenasytil a zase na matku křičel, aby mu dala jísti. Máma však neměla dosud oběd uvařený, i mrzutá mu povídá: "I tak sněz třeba mě!" Než však by se nadála, již ji Bumbrlíček skutečně snědl. Tu přichází otec domů a Bumbrlíček hned na něho volá: "Táto, mám hlad!" Otec na to: "Já také." Bumbrlíček však stále vedl svou a tu táta ve zlosti mu řekl: "Tak mne sněz!" Ten nenechal se pobízeti, popadl tátu a skutečně ho snědl. Pak se sebral a šel ven, za obec, kde spatřil páska pásti dobytek, i dal se do křiku: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: Krajíc chleba, bochník chleba, mámu, tátu..."

A jde k pastýřovi a křičí na něho: "a tebe taky sním." A jak to dořekl, hned milého pasáka popadl a snědl. Neměl však na něm dosti a snědl ihned i prasata, co pasák pásl, a šel dál a dál, až přišel k pastvině, kde pásl a šel dál a dál, až přišel k pastvině, kde pásl ovčák ovce. I šel Bumbrlíček k němu, rozevřel strašně ústa a křičel: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: krajíc chleba, bochník chleba, mámu, tátu pastuchu s prasaty a tebe také sním." Sotva to dořekl, bylo již po ovčákovi i ovečkách veta, ani při tom ovčáckého psa neušetřil. Pak pustil se vozovou cestou dále, kde přišel mu do cesty sedlák, jenž vezl na voze taženém koňmi seno. Sotva Bumbrlíček koně spatřil, počal hned zase svoji písničku: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: krajíc chleba, bochník chleba, mámu, tátu, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty..." a než se sedlák z leknutí mohl probrati, již byl se vším v bezedných útrobách Bumbrlíčkových a ten jakoby nic kráčel k silnici. Po pár krocích potká vozku, který vezl do města kupcům nakládal Ottova mýdla z Rakovnicka. Vozka si zpíval radostí, že jež lidem veze to známé, oblíbené mýdlo Ottovo, na které již všechny pradlenky s radostí čekaly, a on nepoznal Bumbrlíčka, který byl již u něho, kdyby tento nevykřikl: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: krajíc chleba, bochník chleba, mámu, tátu, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty, sedláka se senem a vozka mu do toho: "To jsi se již najed?" "A tebe také sním" odpověděl mu však Bumbrlíček, a ihned se do něho dal. Se vším ho snědl i s Ottovým mýdlem, které mu naprosto nevadilo, což je důkaz, že bylo vyrobeno z nejlepších tuků. Spokojeně již ubíral se Bumbrlíček silnicí, když najednou tu před sebou slyší: "I vítám tě, Bumbrlíčku, kde se tu bereš?" a uvidí babičku, jak se belhá o holi. Ale, jakoby ji neslyšel, nepoděkoval jí za pozdrav a otevřel strašlivě hubu a začal: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: krajíc chleba, bochník, mámu, tátu, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty, sedláka se senem, vozku s nákladem a – tebe také sním." - "I Bumbrlíčku milý, co na mne si vezmeš?" I zeptá se jí, jak ho zná. Na to babička: "Jak bych tě, můj Bumbrlíčku neznala, když jsi tak hodný a mě jistě propustíš." Bumbrlíček však na to znova: "Byl jsem tam, snědl jsem tam: krajíc chleba, bochník, mámu, tátu, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty, sedláka se senem, vozku s nákladem a – tebe také sním." "Když jo, tak jo, ale prosím tě, nech mi ještě aspoň snísti, než umřu, chlebíček, který jsem ve vsi dostala, ať si ještě pochutnám." Bumbrlíček mlčky svolil a babička vyndala si z kapsy chlebíček, ale i nožík, jímž ve mžiku Bumbrlíčkovi rozpárala břicho. A co se stalo? Z Bumbrlíčka, nejdříve vyjel vozka s nákladem toho oblíbeného Ottova mýdla Rakovnického, pak sedlák se senem, ovčák s jehňaty a s pejskem, pasák s prasaty a naposled vyskočili tatínek s maminkou a utíkali domů. Za nimi pak se válel ještě bochník chleba. Za odměnu, že tolik životů a čekanou zásilku mýdla zachránila, dostala pak babička od každého kupce v městě Ottovo mýdlo Rakovnické jak na prádlo jádrové, tak mýdlo toaletní s báječnými vůněmi a jak sama prohlásila, byla ji tato odměna nejmilejší a dokud toto mýdlo používala, byla stále tak hezkou babičkou.

Žádné komentáře:

Okomentovat