Kamenná princezna

Byl jeden král a královna a právě jim se narodilo roztomilé, hezounké děvčátko. Byly slaveny slavné křtiny, ku kterým král všechny sudičky z celé země pozvati kázal. I dostavily se všechny a prorokovaly děťátku ty nejkrásnější věci. Že bude krásné, hodné a milé a zbožňováno celým královstvím. Král potěšen, vystrojil slavnou hostinu na počest sudičkám a kde kdo se radoval. Když byla slavnost na vrcholu, objevila se náhle ještě jedna sudička, kterou zapomněli pozvati. I rozhněvala se a přišla nevolána, aby zničila krásné sny neblahým proroctvím. Oděna celá v černých závojích, zdvihla hrozivě ruce a zvolal: "Dcera vaše, pane králi, bude jen tak dlouho šťastna, dokud nevkročí do královské zahrady. Tam přivoní ku vzácnému květu a v tu chvíli omámena jeho vůní, mé moci propadne, v kámen se promění a s ní vše, co v zámku živého.

Po těchto hrozných slovech zmizela jak se objevila. Nastal zmatek po celém zámku a slavnost rázem přerušena. Tu přistoupila ke kolébce znovu jedna ze sudiček a pravila: "Jen tak dlouho bude princezna v kamennou pannu zakleta, dokud krásný princ nepřijde a kouzlo zakletí s ní nesejme. Zázračnou vodou, jež vůní všech květů líbeznější vydává, probudí ji opět k životu."

Léta ubíhala a z malé princezničky stala se krásná dívka. Na rozkaz králův všechna květena v zahradě byla zničena, aby zlé kouzlo splniti se nemohlo a princezna jako oko v hlavě střežena. Na dvoře královském již osmnáctkrát princezniny narozeniny slaveny byly a na zlou sudičku a její sudbu se pomalu zapomínalo. I stalo se jednou, že princeznička nepozorována a bez dozoru ze zámku ven vyběhla. A tu hned u bran spatří, co dosud jen z vyprávění znala. Krásný, libovonný rudý květ. I neodolá a na všechen zákaz zapomenuvši, dlouze k němu přivoní. V tu chvíli rachot hrozný se ozve a princezna s květem v ruce v kámen se promění. Stejný osud stihne celý zámek. Ticho, pusto kolem, ani ptáček nezatiká, ani travička se nepohne, všechno mrtvý, šedý kámen. Během času zarostl celý zámek i s okolím tak neproniknutelně travou a kapradím, že po bývalé slávě, ani památka nezbyla. Tak bylo dlouhý, dlouhý čas. Až jednou tudy mladý princ ze vzdálené říše jel a zvědavě si zakletý zámek prohlížel. Mnoho neviděl, neboť popínavé rostliny, tráva a kapradí tak časem do sebe zarostly, že kolem celého zámku neprůhlednou a nepropustnou zeď utvořily. Princ musil si cestu mečem prosekávati a jen krok za krokem mohl jíti dále. Tak dostal se až k zámku, a tu spatřil krásnou, kamennou pannu. Byla i v té kamenné podobě tak líbezná, že princ hned uhodl, to že asi začarovaná princezna. Ale jak ji vysvoboditi z kamenného spánku? I vzpomněl si na drahocenný poklad, který si na svých cestách v Čechách u J. Pilnáčka v Králové Hradci koupil. I spěchal ke svému koni, přinesl vykládanou skříňku, z níž malou lahvičku vyndal. Otevřel ji a princezně přivoněti dal. Tato ihned své blankytné oči otevřela a udiveně se rozhlížela. I obživl naráz celý zámek a kde kdo se radoval. Princ s princeznou svatbu slavil a jako svatební dar dal své mladé žínce onu lahvičku zázračné vůně. Každý si ji zvědavě prohlížel a brzy se to po celé zemi rozhlásilo, to že "Pilnáčkova levandulová voda" s tak jemnou a osvěžující vůní zkamenělou princeznu k životu probudila.