Narciska

Byl jednou jeden král a královna a ti měli dceru, jménem Narcisku. Narciska byla velice hodná a spanilá a každý ji měl z celé duše rád. Ale v sousední říši žila zlá královna, která jí krásu a lásku všeho lidu nepřála, usilujíc neustále o život líbezné Narcisky. Vysílala do sousední říše, kde Narciska spokojeně u tatíčka a mamičky trávila, zlé ženy čarodějnice, které nemohouce samy do zámku k Narcisce, vysílaly do vzduchu nemoci, aby alespoň tyto princeznu sklátily.

A tak se, bohužel, také stalo. Krásná Narciska vadla a stonala k nesmírnému zármutku všech. Marně denně přicházeli noví a noví lékaři, odcházeli opět beznadějně pokyvujíce hlavou.

Jednou přišel na zámek pěvec, jenž do všech hradů chodil hrát a zpívat. "Dobrý králi," počal pěti pěvec, "přicházím právě z vedlejší říše od zlé královny. Vyslechl jsem tajemství, jež svěřila jedné své dámě a jež se tvojí dcery týče. Přicházím ti je pověděti. Slyšel jsem, jak královna svěřovala své přítelkyni, že tak dlouho bude nemoc tvé dcery trvati, pokud ona živa bude. A krásu, že jí pak vrátí jen tajemství světa, které se nachází v tlamě živého draka, za třemi skleněnými vrchy." Zarmoucen klesl král do židle a zasténal: "Můj Bože - jak nesnadné jest uzdravení mého miláčka!"

Ale pěvec spěšně pravil: "Chceš-li, králi, nasadím život svůj a usmrtím zlou královnu." Ale král prudce odmítl. "Nechci," pravil, "na smrti druhého budovati život svého dítěte, třebas královského, Bůh sám nám pomůže."

Uplynuly dva roky. Jednoho večera seděl král s královnou v zahradě a smutně díval se na zakryté okno pokoje své milé, ubohé Narcisky. V tom - - co to? - Po pěšině běží - radostně poskakujíc - Narciska! Oči jí planuly - byla zdráva. Král s královnou vykřikli překvapením a v radosti objímali svou dcerušku. Nemohli uvěřiti tomu, co právě viděli, ale zároveň již přinesl posel zprávu o smrti zlé královny. I zaradovali se nesmírně a s nimi celá zem, neboť Narciska byla zdráva! Jen krása její byla pokažena. Pleť jejích líček nebyla svěží, jakoby povadlá, a nezářila hebkostí jako dříve. - Tu přihlásil se pěvec, jenž tehdy králi zprávu přinesl, a nabídl se, že skolí draka a Narcise přinese uzdravení její krásy. "Nepokoušej se o to," pravil král, "i tak jest mně dcerka moje milá." Ale pěvec nedal si říci a vybrav si s dovolením královým koně, luk a šípy, dal se na dalekou cestu. Unavený a ušlý, stanul kůň u druhého vrchu. Pěvec smutně jej hladil, sám mu natrhal píce a nechal jej odpočívati. - Za dva dny kůň stanul u cíle. - Pěvec spatřil v blízkosti hrozného draka s očima blesky šlehajícíma.

Ale pěvec se neodstrašil. Když drak usnul, střelil mu tři šípy do srdce prudce a hluboko a drak hrozně zachroptěv, skonal.

Vesele skočil k němu pěvec, vytáhl mu z tlamy zlatou skříňku a uháněl k domovu.

Když král a královna skříňku otevřeli, v zlaté slámě ležel tam Lanol-Cold-Créme do Pilnáčka z Králové Hradce, uložený jako poklad. Královna zajásala, věděla, že je to pro Narcisku dobrý lék.

A vskutku, po týdnu byla Narciska opět krásná, jako nikdy před tím. Král okamžitě sám se vypravil do Králové Hradce, aby panu Pilnáčkovi poděkoval za tak zdařilý prostředek krásy a aby nakoupil zásoby pro celé království.

Hodného pěvce si vyžádala Narciska za svého manžela a byli šťastni jako v pohádce.