Komedianti

Když jsme byli na letním bytě na Sázavě, bylo tam velmi živo. Plno dětí pobíhalo po návsi a v zahradách a vesele skotačilo. Miláček všech dětí byl malý Vašíček. Přijela s ním maminka na léto sem a tak si to Vašíček, jak náleží, užíval. Byl hodný, veselý a každému s důvěrou běžel vstříc. Ale každý též se na něho usmíval a pohladil jej rád po vláskách. To bylo právě to - co bylo na jeho hlavičce nejkrásnější! Světlé, zlaté vlásky vlály mu svěže do vzduchu, jako zář. A když někdo ho po hlavičce pohladil, podivil se jemným vláskům, na které ruka dopadla a pohladil ho ještě jednou a ještě jednou. Malý Vašíček držel, byl již na to zvyklý, dokonce, když se stalo, že nikdo jej po hlavičce nepohladil, nastavoval hlavičku komukoliv, kdo šel kolem.

Děti měly Vášu jako oko v hlavě. Hlídaly jej a ani se od něho nehnuly.

Jednou se však stalo, že přišli do tohoto místa komedianti. Děti nesmírně se s toho radovaly a stále za komedianty utíkaly. Malý Vašíček byl ještě malý a často zůstal pozadu, neb k vůli komediantům, děti na něho přece zapomněly.

Vašíček si hrával na zahrádce sám, nebo s mamičkou a čekal na děti. Jednou děti přišly celé udýchané a rovnou letěly k Vašíčkovi. Nyní nadešla velká porada. Dověděly se, že komedianti často prý vezmou nejkrásnější dítě ze vsi, které ke svým představením vycvičují.

Všichni najednou vzpomněly si na Vašíčka a utíkaly domů. Na zahradě nyní se radily. Zítra udělají si všichni šavle a meče. Také luky a šípy musí býti.

Od malého Vašíčka nesmějí se hnouti vojáci.

Vše bylo ujednáno a co bylo ujednáno mezi těmito dětmi, dodrželo se dozajista. Druhý den kde jaké dřevo sneseno bylo k Vašíčkovi do zahrádky a začala hromadná práce. K večeru měli již všichni hoši výzbroj a čekali na silnici. V dálce někdo přicházel. A kdo to byl? V malých hošících stydla krev. Byl to opravdu principál, komediant. Přiblížil se k malému Vášovi, pohladil jej po hlavičce a povídá: "Ty se mně, chlapečku, líbíš." Vašíček se usmíval, ale hoši ustaraně sáhli po meči. V tom již tu byla Vášova mamička a pozdravila komedianta. "Dobrý večer," povídá komediant, "prosím vás, čí je toto dítě?" Hoši již se chystali k útoku, nebo - útěku?

Když komediant dostal odpověď, povídá mamičce Vašíčkově: "A prosím vás, čím myjete jeho hlavičku, že má tak krásné vlásky?"
Mamička Vašíčkova klidně povídá: "Shampoonem- "Lanol" od J. Pilnáčka z Hradce Králové. Myjí-li se vlasy tímto přípravkem, jsou vždy krásné, lesklé, hebké jako hedvábí."

Komediant poděkoval a pravil: "Opravdu, nenajde se hezčích vlásků nad tyto." "A mne nechcete?" ptal se nevinně Vašíček. Komediant se dobrácky podíval a povídá: "Ne, chlapečku, tebe už bych neuživil, mám dětiček dost. Ale všem hlavičky umyji Shampoonem-"Lanol" od Pilnáčka, aby byly na jevišti hezké."

Když již zašel, stříleli Vašíčkovi ochránci statečně ze svých šípů v ta místa, kam komediant zašel, věděli, že se již nevrátí.