Jak se ježek oholil

Když světluška Lálinka měla narozeniny, pořádal všechna lesní zvířátka na její počest veliký bál. Již týden před tím kukačka roznášela všem pozvání a když přišel radostný večer, bylo na pasece plno hostů, kteří přišli se Lálince poklonit. Mezi přítomnými bylo možno spatřiti živě se bavit myšku-hrabalku, žábu-kuňkalku, králíčka-ušáčka, kozlíčka-roháčka, čmuchálka-hafálka, ba ani ježek-píchálek nescházel. Po velké hostině započal tanec. I ježek-píchálek odvážil se nakonec do kola. Jaké však způsobil zděšení! Všichni s křikem chtěli se zachrániti z dosahu jeho ostrých bodláků. Co zbývalo milému ježkovi, než aby zalezl do kouta a poslouchal úsměšky vracejících se uprchlíků, neboť žádná z přítomných dam nechtěla s ním již tančiti. Zželelo se světlušce ubožáka a přemýšlela, jak by ho mohla potěšiti.

Pojednou vzpomněla si, jak na svých výletech zalétla až ozářenému oknu velkého krásného zámku a spatřila, jak pan hrabě stál před zrcadlem a snadno zbavoval své tváře skoro také takových bodláčků, jaké ježek-píchálek nosil. Moucha, která letěla z pokoje otevřeným oknem vysvětlila jí, že pan hrabě pochvaluje si mýdlo, neboť rychle a bez dlouhých příprav i námahy odstraňovalo mu vous. Světluška vyvolala z kola myšku-hrabalku a požádala ji, aby jí ze zámku přinesla zázračné holicí mýdlo, které pan hrabě používá. Za necelou čtvrthodinku vrátila se myška a přitáhla krásnou zlatěčervenou krabičku, na níž v měsíčním světle skvěl se nápis "Azyadée". Když pak světluška odevzdala ježkovi mýdlo a radila mu, aby je použil tak, jak to u pana hraběte viděla, vrtěl ježek nedůvěřivě hlavou a prozradil světlušce, že již před dnešním bálem marně se namáhal všemi možnými holicími mýdly své nešťastné ostny odstranit, že však způsobil si jen bolest a vše zůstalo bez účinku. Souhlasil konečně s tím, aby krtek vypůjčil si od orla-krále meč a ježka s použitím mýdla "Azyadée" oholil.

Tanec vrcholil v nejbujnější veselí, když pojednou do kruhu hostů kráčí neznámý krasavec, překrásné růžové pleti bez poskvrny, na jehož čele zářila světluška Lálinka. Všichni seběhli se kolem, ba i cvrčkové opustili své nástroje a udiveně pohlíželi na návštěvu, v níž někteří již poznávali dříve tak odstrkovaného ježka-píchálka. Co tu bylo údivu, neboť každý chtěl vědět, jak ježek zbavil se svých pícháků. Promluvila za něho světluška a vysvětlila všem, jak ježek namáhal se marně zbavit se svých bodláků, až teprve holicí mýdlo "Azyadée" mu od nich odpomohlo. Tak mohl se ježek zúčastnit také veselí a tance a ti, kteří nejvíce se mu dříve posmívali, nyní mu nejvíce záviděli, když všechny dámy chtěly jenom s ježkem tančiti, neboť byl ze všech nejkrásnější a jeho růžová pleť nádherně voněla. Ježek vrátil se pak do svého domova, po čase však znovu narostly mu ostny, ale on si již věděl rady a nikdy nepoužíval jiného, než-li tak dobře osvědčeného mýdla "Azyadée", když před nějakou novou slavností chtěl se zbaviti protivných píchálků. S mýdlem "Azyadée" nemusel šetřiti, neboť věděl, že obdrží je ve městě v každé drogerii a parfumerii.