Záchrana

Strašlivá bouře snesla se jednoho dne nad mořem. Všechny lodě těžce bojovaly o záchranu a mnoho jich se do přístavu nevrátilo. Jednoho dne vyjel si mladý kupec na bárce, chtěje shlédnouti okolní moře. Ale zle se mu vedlo. Bárka vlnami divoce zmítána, mohla býti každou chvíli zničena rozdivočeným mořem. - Konečně nebe samo se smilovalo, vítr se ztišil, bouře ustávala a vyděšený kupec nemohl ani uvěřiti, že bude zachráněn. Rychle vesloval a natáhl plachty, by co nejdříve připlul ku břehu svého domova, ale bohužel si cestu spletl a loďka plula obráceným směrem. K svému nemalému překvapení shledal, že se blíží k zcela neznámému ostrovu. Ale klesal únavou a tak byl nucen přistáti u ostrova. Když svoji loď přivázal ku břehu, sebral svoji brašnu a nesměle blížil se k lidským příbytkům. Jakmile však spatřil v dáli obyvatele tohoto ostrova, pojala jej hrůza, tak divoce vyhlíželi. Anebo byli to divoši? Dlouhé vousy, nikdy neholené jim splývaly až ke kolenům. - Když mladý kupec se konečně k nim přiblížil - tito udiveně se naň zadívali, ani se s místa nehýbajíce. Za chvíli se však na ubohého kupce vrhli a přivázali jej nemilosrdně ke stromu. Kupec pochopil, že jest ztracen. Ale tu přistoupil k němu náčelník a těžce lámanou angličtinou řekl: "Tvůj život jest v tvých rukou, můžeš se vykoupiti." - "Nemám peněz s sebou," smutně odpověděl kupec. - "Nechceme tvých peněz," řekl náčelník, "chceme však tvoji radu. Hleď, jak my vypadáme. Dlouhý vous překáží nám v práci a hyzdí naše tváře. Řekneš-li nám, jak ty jsi se této přítěže zbavil, dosáhneš opět svobody. Neřekneš-li však a odepřeš-li nám pomoci, jsi synem smrti." Při posledních slovech vytáhl náčelník bambitku a namířil směrem k srdci mladého kupce.

"Zajisté, že vám všem poradím," zvolal... Po těch slovech velel náčelník sníti kupci pouta. Kupec ihned přiskočil ku své brašně, vyňal z ní břitvu, ale hlavně své holicí mýdlo "OHOL" od Pilnáčka z Hradce Králové, které ovšem všude na cestě vozil s sebou. Není možno bez tohoto výborného mýdla se oholiti. Potom ukázal na pařez a kázal náčelníku, aby se posadil. Tento tak učinil a když kupec za pomoci proslulého mýdla přiložil nůž, padal k zemi rychle za jásotu všech těžký vous. Po té učinil i všem ostatním a nadšení nebylo konce. Když mu došla zásoba mýdla, žádal kupec, aby mu zapůjčili větší loď k opatření zásob. S radostí vypravili obyvatelé loď a několik jich provázelo mladého kupce až k domovu - do obchodů, kde všude bylo Pilnáčkovo holící mýdlo "OHOL" k dostání. A tak netrvalo dlouho a vrátili se zase šťastně na ostrov, kdež byli se slávou přivítáni. Mnozí obyvatelé naučili se brzy holiti a tak zase oholili své bratry. Nyní nastal čas, kdy kupec podávaje náčelníkovi ruku, vstupoval na loď, již mu ostrované darovali. Nastalo dojemné loučení a když se vzdalovala loď od břehu - dívalo se za ní mnoho zaslzených, vděčných zraků.