Zábavní koutek

U babičky v zahradě měly naše děti, Jéňa a Jelenka, svůj koutek, kde stála houpačka a byla navezena hromada písku, na které si rády hrály.
Jednou byly s maminkou a tatínkem v Praze v Edenu, velkém to zábavním podniku, kde jezdily po skluzavce a horské dráze, houpaly se v lodičkách a lítaly v aeroplánech, střílely a projížděly se na oslíku a v kočárku, taženém malými živými koníky. To vše se jim velice líbilo a proto, když navštívily zas babičku, usmyslily si, že si zřídí kolem své houpačky také zábavní koutek. Jéňa připevnil na tyč svůj terč a větrovku. Do protějšího kouta umístil své maňáskové divadélko. Jelenka snesla všechna svá látková a dřevěná zvířata a postavila je do řady za položený žebřík, aby byla jako za mříží a Jéňa zhotovil k tomu oznámení: Zvěřinec. Do hromady písku pak zatkly vysokou tyč s bílo-červeným praporem a zábavní koutek byl hotov. Chtěly míti i pokladnu, u níž by se kupovaly i lístky, neměly však pokladníka. S pejskem Pecičkou, kterého chtěl Jéňa ke stolku přivázat, aby „jako“ vybíral vstupné, nebylo dohodnutí. Pecička dávala příliš živě najevo, že raději bude dělat návštěvníka zábavního koutku, než by se dala k pokladně uvázat a tak rozhodly, že bude vstup volný. Když bylo vše takto krásně připraveno, ustrojila Jelenka svou pannu Lilinku do svátečních šatů, posadila ji za stálého slibování, co vše uvidí, do kočárku a vydali se, Jelča jako maminka a Jéňa jako tatínek, s dceruškou Lilinkou a pejskem Pecičkou do zábavního koutku na výlet. Bylo to tuze daleko. Po celé zahradě se chodilo, všechny cestičky se prošly než se dostali do Edenu. A tu se naše malá rodinka usadila na písku a Lilinka hned, že má hlad. Maminka její ji již znala, a proto měla pro ni v kočárku rohlík a jablíčko. Co Lilinka nesnědla, dojedla s chutí maminka s tatínkem. A pak začali prohlížet. Nejdříve navštívili zvěřinec. Lilinka vyvalovala oči. Byla tu žirafa, velbloud, slon, medvěd, kočička, pejsek, kůň a opice. Jelenka nakrmila všechna zvířátka cukrem a protože kostky cukru neubývalo, zchroupala jej nakonec sama. Pak šli všichni na houpačku a houpali se vesele, vysoko až do korun stromů, nahoru a dolů, což se Jelence a Jéňovi velice líbilo. Zato Lilinka se bála a prosila maminku, aby houpačku již zastavili, sice že jí bude z toho špatně. Tatínek Jéňa se zlobil, že Lilinka je fňukna, aby ji maminka Jelenka posadila na písek a že se rodiče budou houpat sami. Ale kdepak, maminka aby dala své dítě z ruky a ponechala je samotné. To nejde, i musil tatínek z houpačky a šlo se ke střelnici. To bylo pro Jéňu pravé vyražení. Střílel dobře a Jelenka nepostačila se mu obdivovat. Protože však Lilinka střílet neuměla, počala být zas mrzutá a že chce domů. „Je to kříž s těmi dětmi,“ povzdechla si maminka. „Člověk jim chce udělat radost a ony zatím jen zlobí.“ „Pojďme do divadla,“ rozhodl Jéňa, „to ji snad pobaví.“ A sám se schoval za jeviště, natáhl si Kašpárka na ruku a uspořádal malé představení. Kašpárek sebou počal hýbat, tleskal rukama, klonil se a volal: „Lilinko, kuk! Ty chceš domů? Jsi ospalá? To je hanba! Zasměj se přec na Kašpárka, kuk!“ A Lilinka se opravdu rozesmála a malá maminka s ní. „Tatínku, to se Lilince líbí, ať ještě něco Kašpárek povídá.“ A Kašpárek zvedl ručičku a řekl: „Tak mi povězte, jak se říká čtyři a tři jest osm nebo čtyři a tři jsou osm?“ Jelenka hned se ozvala „Čtyři a tři jest osm.“ Kašpárek se dal do smíchu až se za boky popadal. „Chyba lávky,“ volal vesele, „čtyři a tři jest sedm a ne osm.“A jak se tak rozpustile chechtal a s jeviště se nakláněl, rozštěkala se Pecička, protože myslila nejinak, než že ten malý mužíček obživl. Kašpárek udělal na ni dlouhý nos a pravil: „Pecko, ty jsi hloupá!“ Pecičku to zamrzelo a přestala štěkat. Jelenka však volala: „Ještě nějakou hádanku pro Lilinku, Kašpárku.“ Kašpárek zvedl prst k čelu a zamyslil se. Pak se zeptal: „Tak pověz nám, Lilinko, když je deset vrabců na střeše a někdo do nich střelí a sestřelí jednoho, kolik jich tam zbude?“ Lilinka zvedla ručičku a Jelenka za ni vítězoslavně volá: „To je lehké, devět!“ „Chyba lávky,“ řehoní se znova Kašpárek. „Žádný tam nezbude, protože ti ostatní všichni uletí.“ Jelenku to trochu zamrzelo, že znova neuhodla a proto navrhla: „Tak tatínku, musíme jít domů, Lilinka je již doopravdy ospalá.“ I rozloučil se ještě Kašpárek s publikem, poděkoval za návštěvu „Zábavního koutku“, pozval Lilinku, aby zas brzy přišla a na konec přál: „Dobrou noc“. Pak maminka uložila svou dcerušku do kočárku, přikryla ji pečlivě, aby se nenastydla, neboť sluníčko již zašlo a nastával večerní chlad. A rodinka dala se na cestu k domovu. Tramvají nemohli, protože měli to mrně s kočárkem s sebou, jak Jéňa uvažoval. „Na tramvajích je beztoho velký nával,“ dodala Jelenka. „Je krásný večer, dobře se nám to půjde pěšky.“ A šli. Cestu si trochu zkrátili a brzo byli doma. Večer, když Jelenka ukládala panenku do postýlky, ptala se jí, co se jí ze všech těch zábav nejvíc líbilo. „Kašpárek, “ odpověděla si sama za Lilinku. Jéňa mezitím musil uklízet v zábavním koutku, aby flinta, zvířátka a divadélko nezmoklo. Když se vrátil domů, spala již Lilinka a Jelenka pravila Jéňovi: „Víš, co se Lilince ze všeho nejlépe líbilo? Tvůj Kašpárek