Dalibor

Milada, sestra ploskovického purkrabího obžalovala u krále Vladislava rytíře Dalibora, který v noci přepadl hrad Ploskovice, pobořil jeho hradby, hrad zapálil a pobil všechny jeho obránce, mezi nimi i purkrabího, bratra Milady. Král Vladislav se svými vojsky sevřel voj Daliborův a po těžké rytíře zajal a postavil před soud. Proti obžalobě Miladině hájil se Dalibor tím, že na ploskovických mstil krutou smrt svého přítele Zdenka, jehož Miladin bratr zabil a v potupě hlavu na hradbách na kůl narazil. Dalibor želel smrti svého přítele tak hluboce, že i Milada byla dojata a prosila krále o milost pro něho. Leč marně! Král odsoudil Dalibora a nechal jej uvěznit v temném žaláři. Soudu s Daliborem byla také přítomna jeho poddaná, Jitka, která když viděla, že Milada vzplanula láskou k Daliborovi, zaradovala se, že pomocí Milady bude možno Dalibora z vězení vysvoboditi. Obě dívky rozhodly se, že Milada v přestrojení chlapce přijme službu u žalářníka Daliborova, což se jí také podařilo. Starý žalářník sličného chlapce si oblíbil a často hoch nosíval vězňům stravu, místo starce. Tak bylo možno, že Milada mohla i Daliborovi přinést housle do vězení, po kterých tento neustále toužil. Při té příležitosti vyznala se Daliborovi, že jest sestrou ploskovického purkrabího a prosila Dalibora za odpuštění, že ona byla příčinou jeho odsouzení a uvěznění. Po úradě s Jitkou a přáteli Dalibora, pohnula Milada rytíře k tomu, aby pomoci přístrojů, které mu Milada donesla, odstranil mříže ve vězení a prchl na hradby, kde jej očekávali jeho věrní. Ale žalářník, kterého Milada podplatila, s prosbou, aby vysvobození Daliborovo podporoval, zradil přípravu k útěku králi a tak královští zbrojnoši přistihli Dalibora právě v okamžiku, když z vězení prchal. Strhl se krutý boj, ve kterém Daliborovi přátelé rytíře Dalibora osvobodili, ale nešťastná Milada klesla raněná a brzy v náručí Dalibora vypustila duši. Dalibor šílený nad smrtí Miladinou vrhl se znovu v boj s přáním nalézti smrt a také za nedlouho klesl i on v boji a následoval milovanou Miladu. Věž, ve které byl Dalibor uvězněn a kde na svých houslích lkal nad smrtí přítele Zdenka nazývala se potom Daliborkou a stojí dodnes pod hradem hradčanským.